Zdrojové texty

– Spolek KOKOS (dříve KOKOS o.s.) vznikl v roce ……. Cítili jsme potřebu zbavit se stigmatu 177.PS s jejíž hlavičkou jsme tvořili tábory přes 20 let pod vedením vzácného člověka, paní Judr. Ivany Kožíškové, která práci s dětmi zasvětila celý svůj dospělý život.. Za tu dobu jsme získali nemálo zkušeností s organizováním táborů, prací s dětmi, tvorbou her, zajištěním provozu, bezpečnosti a dalších podstatných maličkostí, jejichž celek tvoří letní tábor. Vzniklo tedy občanské sdružení KOKOS vedené paní Kožíškovou, které bylo v roce 2015 (podle nové právní normy) přeregistrováno na Spolek KOKOS již pod vedením Paní Lucie Vodrážkové. Naše řady se rozšířili o nové a staronové ( vyrostlé z ,,našich“ dětí) zkušené vedoucí a s novým elánem jsme se pustili do inovování tradic na dalších letních táborech

Mimo táborů pořádáme ještě Vánoční výtvarné dílny pro naše děti – Snažíme se jezdit každý rok na jiné místo, abychom zajistili nové zážitky i dětem, které s námi jezdí opakovaně

Vybíráme vždy základnu s pořadovými stanya jednoduchým zázemím, právě proto, že máme pocit, že v dnešní době my všichni a naše děti zvlášť nesmírně podléháme technice

Není větší krása než prožít těch aspoň 14 dní v lůně přírody uprostřed lesa, být celý den na čerstvém vzduchu, vše si osahat a udělat vlastníma rukama ve společnosti kamarádů a citlivého vedení

Děti si u nás vyzkouší spoustu nezbytných i méně důležitých věcí, od sebeobsluhy a začlenění do kolektivu, po spolupráci ve skupině s mladšími i staršími kamarády – jedněm jdou příkladem a pomáhají, od druhých se učí a vždy se těší až v hierarchii postoupí

Naučí se i spoustu praktických věcí, které již v dnešní době zdaleka nejsou pro každého samozřejmostí, jako je práce se sekerou a pilou ( ano, i děvčata), škrabání brambor a mytí nádobí (samozřejmě i chlapci), udržování pořádku ve stanu i mimo něj ( to se děti diví, kam všude se jejich věci mohou zatoulat!) – tyto činnosti jsou užitečné pro život, nejsou však hlavní náplní tábora

S námi si děti osvojí pohyb v přírodě, v lese, ve dne i v noci (vždy pod pečlivým dohledem ač o něm děti pokaždé nevědí), držíme noční hlídky, děláme denní i noční bojovky při kterých uplatní další vědomosti u nás získané – základy zdravovědy, klasické šifrování, vázání uzlů, znalosti rostlin, hub a stromů….

Velký důraz klademe i na pohybový rozvoj dětí formou soutěží, ale hlavně různě zaměřených her, i ve volném čase mají k dispozici různé pomůcky dle svého výběru ( např. míče, pálky, kuželky….)

Každý náš tábor provází CETEH = celotáborová etapová hra, vždy jiná, jinak pro děti atraktivní, vždy ovšem originál námi stvořený na kterém pracujeme průběžně celý školní rok, snažíme se hru propracovat v jednotlivých etapách do nejmenších detailů, aby byla pro děti zajímavá a přínosná, ale abychom se i společně pobavili, v dnešní době zaměřené jen na výkon je to víc než potřeba, naším cílem je, aby děti měli silné pozitivní zážitky, které je budou provázet nejlépe celým životem (samozřejmě, že si klademe velké cíle, ale bez toho by to nešlo, že?)

K táborové hře si vlastnoručně vyrábíme rekvizity, doplňky i kostýmy, aby situace vypadali věrohodně a děti se lépe vžily do děje (slovy 15-ti letého chlapce, který míčem trefil stroj času:,,Ty vole, teď už se z toho středověku nedostaneme!)

Nedílnou součástí našich táborů jsou dětmi tak oblíbené výtvarné dílny, každý rok jiné a vždy pro děti atraktivní, využíváme průmyslové novinky i materiály, které nám poskytne příroda

Lucie Vodrážková
hlavní vedoucí s akreditací MŠMT– civilním povoláním zubní technik – praxe na táborech od roku 1992 – prošla jsem si všechny pozice od instruktora, vedoucího, programového vedoucího přes zdravotnici, hospodářku, zástupce hlavní vedoucí až na pozici nejvyšší – práce s dětmi mne velice naplňuje (mám dvě vlastní), jsem nejšťastnější když jsou děti spokojené s úsměvem na tváři, dobře najedené a hlavně neustále zaměstnané – není nic horšího než nudící se dítě

František Vodrážka
zástupce hl. vedoucí – v civilním životě řidič tramvaje – prošel si též přesněkolik pozic – technika, závozníka, vedoucího k jeho současné pozici kuchaře, kde je nejspokojenější a našim bříškům velmi svědčí – zkušenosti s vařením má velmi

Kája Kočvarová
Pocházím z Boskovic a k této skupině dobrodruhů jsem se dostala už jako dítko v roce 2001, přes mou sestru, která na tábory jezdí jako zdravotnice. Ještě se 177. pionýrskou skupinou jsem prožila šest parádních prázdnin. Po několika letech, v roce 2015, jsem se vrátila ke Kokosům, tentokrát již jako vedoucí. Je skvělé zažít si tábor z obou úhlů pohledu.
Studuji v Brně pedagogickou fakultu, takže co se týče práce s dětmi, je moje motivace celkem zřejmá.

Karel Trojan
vedoucí – povoláním analytik ve stání firmě – 36let
Jezdit na tábory jsem začal za svou láskou. Tehdy jsem jí sotva znal, dnes máme dvě děti, které už vesele táborničí. Ty dva týdny jsou pro všechny nejcennější tím, že nás vrhnou do úplně jiného světa, než ve kterém žijeme po zbytek roku. Je tam jen příroda a my. Děti i my myslíme na jiné věci, na chvíli zapomeneme na vše ostatní.